O myších a lidech
Po delší době tu máme další vložku čtenářského deníku. Tentokát mě nalákalo klasické dílo od Johna Steinbecka. O ději nemá smysl psát a ani knihu jakkoliv hodnotit - klasici se prostě nehodnotí. Jako vždy chci napsat, co jsem si odnesl do života.
Závěrečná zápletka mi velmi připomněla film Million Dollar Baby, který byl dokonce nedávno v televizi. Je to příběh silného přátelství mezi lidmi, přátelství, které je tak silné, že jeden pro druhého dokáže vykonat i to poslední - zbavit života v okamžiku, kdy život ztratí další budoucnost, smysl, cestu.
Přemýšlel jsem, kolik odvahy a rozhodnosti na tohle člověk potřebuje. Kolik si musí zodpovědět otázek předtím, než se dobere k definitivnímu: “Ano, udělám to”. Jak dlouhá musí být poslední vteřina. A jak těžké musí být žít dál…
Zdravim. Tenhle film jsem náhodou zhruba od půlky do konce viděl a nad tímto problémem jsem se taky dost hluboce zamyslel. Na jednu stranu je to naprosto jasné: když člověk dosáhne tolika vysněných cílů a najednou tomu má být konec, je pochopitelné, že nemá proč dál být na tomto světě. Na druhou stranu mi přijde strašně bezohledné, když někoho žádá, aby jí vzal život. To přece po nejlepším příteli nemůže požadovat. Pro ní to bude sice vysvobození, ale on to bude mít celý život před sebou (přece ji neosvobodil, ale zabil !!!). Beru to samozřejmě podle své psychiky.
V Myších a lidech je to trochu snazší. Tam “normální” Gegorge zabije mentálně postiženého Lennieho, aby ho uchránil před lynčováním, týráním a jistou smrtí.
A v Million Dollar Baby - po kom jiném to měla hlavní hrdinka požadovat? Nikoho jiného neměla. A po kom obecně tohle chtít? Nejlepší přítel je určitě nejlepší volba…
Jistě, že je nejlepší přítel nejlepší volba, ale to je pořád z jejího pohledu. Ona na tom bude ve výsledku nakonec líp. Pak záleží, jak se s tím vyrovná on. Asi se do toho nedokážu vžít.
Takže koukám, že na to vlastě máme podobný názor, ale každý na to koukáme z jiné strany. S tvým závěrem tedy naprosto souhlasím: “… A jak těžké musí být žít dál…”
Ano, názor na to máme stejný. Já jako “kriminálník” se na to koukám ze strany, že to udělám. Ty jako charakterní člověk se na to díváš ze strany, že to neuděláš. Vy výsledku ale musíme a budeme řešit stejné věci, ať to bude tak nebo onak…
Je mi docela záhadou, jak si můžeš být tak jistý, že bys to udělal. Ovšem pokud jsi to už nezkusil nebo jsi tak dokonalý člověk, že v sobě dokážeš ovládnout všechny záporný city, výčitky, atd. Každopádně teď aspoň všichni vědí na koho se obrátit, až se jim život bude zdát už prožitej a bez budoucnosti….A jak těžké bude potom žít dál……
Já si nejsem jistý, že bych to udělal. Jen se na to snažím dívat z té strany…
Moni, myslím, že sarkasmy nejsou na místě, protože tohle nedokáže nikdo odhadnout, dokud se v dané situaci neocitne. Nikdy neříkej “hop” dokud… však víš.
…. Nikdy neříkej “hop” dokud nezkompiluješ.
Omlouvám se za to zlehčení zdejší atmosféry, neudržel jsem se …
Ona to tak Monča nemyslela
For Píďa: Dík
Já vím, neboj
Váš komentář
vidlak [zavináč] vidlak [tečka] cz | IP telefonie | Sipcon s.r.o. | Powered by Wordpress | RSS2