Beru si psací dovolenou…

… a nevím, zda se z ní vrátím…

Některá rozhodnutí jsou těžká, některá běžná a jiná naprosto snadná. A napsat, že nebudu psát bylo to nejsnadnější v posledních dnech. Po dovolené v Norsku mám spoustu práce, kterou prokládám dalšími krátkými dovolenými a užívám si léta. V tom shonu nemám čas ani chuť vymýšlet žádná filozofická (a ani jiná) témata, hrabat se v problémech, vlastně vůbec přemýšlet. Chci si jen žít svůj život - takový jaký je…

V poslední době mi začalo velké množství článků končit ve stádiu konceptu s označení “private”. Z blogu se tedy stal spíše takový neveřejný deník pro osobní účely. Došel jsem asi svého cíle a splnil si všechna očekávání, která jsem od blogu měl. A teď dočasně zmizelo i to poslední - psát.

Nechci to tu úplně zavřít (a nezavřu), ale najednou nechci o ničem psát. Po osmi měsících jsem se dostal do stádia, na kterém většina blogerů skončí prý po měsících třech. Klidně bych sem mohl nic nenapsat a až se tu za dva měsíce objeví další článek, tak to nazývat přirozenou dovolenou. Ale já něco napsat chci, chci se rozloučit, protože jak jsem psal nahoře - nevím, zda se vrátím. Možná za čtrnáct dní budu najednou mít o čem psát, budu plný myšlenek a elánu, budu se chtít o svůj život veřejně podělit. Možná skončím psaním odborných věcí (asi ne, na to plánuju trochu jiný blog), možná budu psát “zážitky z cest” a možná začnu zase psát až deník otce nebo deník zhrzeného důchodce… Kdo ví…

A příklad? V posledních dnech jsem byl v debatě uveden na zajímavou myšlenku, vlastně celý myšlenkový pochod. Začalo to u toho, zda jsem znalcem slov. Jsem snad znalcem slov a silných vět? Je znalec slov a silných vět zároveň dobrým pisálkem? Dokáže znalec slov využít svůj um k tomu, aby se stal znalcem žen? A stačí na to být jen znalcem slov? A musí být znalec žen zárověň velkým milovníkem? Tyto věty by bylo možné velmi rozšiřovat a klást mezi ně různě implikace, ekvivalence a non ekvivalence. Původně jsem o tom chtěl napsat krátké zamyšlení. Ale pak mi došlo, že to k ničemu nebude. Zase bych sklouzl ke svému standardu mezilidských vztahů, zase bych někomu vnucoval své názory a prakticky bych se jen a jen opakoval…

Tak takhle tedy vypadá konec…

Děkuji všem zúčastněným za přízeň…