Mistrovství světa v kulturistice 2006 – Ostrava

Tenhle článek bych mohl také klidně nazvat O podivné propagaci, O velkém sebevědomí, O Ocelovém městě anebo Jak se znám s mistrem světa. Všechny názvy by výborně vystihovaly mé pocity z této akce. Právě teď sedím s notebookem na zadní sedačce přepychové limuzíny (Ford Mondeo) řízené Alfrédem (Vitasem) a tak mám čas své pocity popsat.

Nejsem žádným vyznavačem kulturistiky, ale šance podívat se na mistrovství světa se nenabídne každý den. A musím uznat, že za ten obětovaný den a výlet přes celou republiku to stálo. Ke kulturistice jsem se dostal poměrně jednoduše – má přítelkyně je poloviční majitelkou malého fitness centra, takže její povinností je podobné akce sledovat. A pak máme Slávka – ten dělá v onom fitness centru trenéra. A právě pan Vjačslav Vinogradov se dnes stal mistrem světa v classic bodybuilding v kategorii nad 178cm. Gratuluji!

Kamarád mi nejezdí na mistrovství světa každý den, takže jet se podívat bylo skoro samozřejmostí. Už několik dní sledujeme jeho postup soutěží a držíme palce. A také vedeme silné řeči o tom, že pokud nepostoupí, proplatí nám lístky na finále, které jsme si kvůli němu koupili . Teprve dnes ráno mi to ale došlo – on se nejel zúčastnit, on jel vyhrát. A musím uznat, že sebevědomí dělá hodně. Na pódiu se přehnal s jasným cílem, čistou hlavou, nevídanou elegancí a obrovským vtipem. Jako na jednom z mála soutěžících u něho bylo vidět, že si to užívá. Nevím jak moc tohle zapůsobilo na porotu, ale na nás všechny to zapůsobilo hodně. Vyhlašování vítězů bylo trochu infarktové, ale o to větší a upřímnější byla naše radost.

A tak Slávek vyhrál pro Českou republiku jediné zlato na tomto mistrovství. Trochu to tedy kazí fakt, že je původem Kazachstánec, ale mě to nevadí. Aspoň se mi lépe říká, že je „bláznivý Rusák“.

Většina lidí neví, jakou přípravu mají kulturisté před závody. Také jsem to nevěděl. Až doteď. Když vynechám přesné (a v závěru již spíše symbolické) příděly jídla, přesné složení stravy, nekonečné cvičení a spoustu potravinových doplňků zbývá to, co nejvíce obdivuji. V posledních dnech před závody se musí tělo kulturisty maximálně odvodnit kvůli vyrýsování svalů. Málokdo si dokáže představit, že by denně jedl pouze pár gramů rýžového chleba a zapíjel to ještě menším množstvím odvodňovacího čaje. Takový kulturista tohle musí vydržet několik dní…

Ale o tom jsem psát nechtěl. Mám tu spoustu dalších aktuálních zážitků. Začnu propagací mistrovství světa. Nikde krom ČEZ Arény, kde se akce konala, jsem neviděl jedinou reklamu. Včera jsme pilně sledovali sportovní zprávy na ČT1 s nadějí, že veřejnoprávní televize se snad bude věnovat i tomuto okrajovému sportu. Naše očekávání zůstalo nevyslyšeno. Dozvěděl jsem se sice, že kdosi vyhrál kdesi mistrovství republiky v judu, ale že se v Ostravě konalo semifinále mistrovství světa v kulturistice ne. Dnešnímu finále ale snad aspoň minutku věnovali. V tu chvíli jsem si říkal, že kulturistika snad není až tak okrajový sport, ale dnes už si jsem jistý, že je. ČEZ aréna byla slušně řečeno poloprázdná. Poloprázdná znamená, že nebyla obsazena ani polovina míst v polovině hlediště, která byla pro veřejnost. Nevím jestli Ostrava byla zvolena dobře, ale asi ano. Jinde by jsme možná neslyšeli většinu hlediště mluvit polsky, rusky, slovensky…

Ostrava je vůbec zvláštní město. Dnes jsem tu byl poprvé a doufám, že ne naposledy. Takové město je potřeba prozkoumat podrobněji. Zaujaly mě po celém městě nejméně čtyřproudové silnice, které byly úplně volné. Zaujalo mě také to, že jsme nebyli schopni v neděli v poledne sehnat rozumnou restauraci, kde by jsme si mohli dát oběd. A zaujala mě Stodolní. Poledne sice nebylo nejvhodnější čas na návštěvu, ale aspoň vím, že tam musím někdy večer zavítat.

Dochází mi baterka už napůl vyčerpaná z cesty do Ostravy… Takže ještě jednou – Slávku gratuluji a spolu se mnou celá osádka našeho auta.

update: pro ty co se chtějí podívat