Vánočně novoroční

Napadlo mě využít vánoční odpoledne k sestavení přání a protože se má psací frekvence limitně přibližuje k nule, napadlo mě, že bych mohl lehce shrnout letošní rok. První polovinu roku jsem se zde poměrně podrobně dělil o své zážitky, druhou polovinu roku jsem zarytě mlčel.

Teď je čas udělat sjednocení obou polovin roku a zhodnotit.

Letošní rok bych pro sebe nazval rokem na hranici úplné dospělosti. Nevím ani, jak jsem k tomu zjištění dospěl. Možná to ani není zjištění a je to spíš jen pocit - ale je hodně reálný. Vnímám totiž ten zásadní rozdíl mezi tou první polovinou tohoto roku, kdy jsem si psal tady na blogu své utopistické názory na svět a tou druhou polovinou, která mi přišla krutě realistická.

Za ten rok jsem jsem totiž svým oblíbeným systémem “pokus omyl” došel ne zrovna bezbolestnou cestou k několika zásadním zjištěním. Například že bych měl heslo “s upřímností nejdál dojdeš” vyměnit za “mluviti stříbro, mlčeti zlato”. Nebo že bych možná měl opustit svůj režim neřízené střely a o svých činech přemýšlet víc dopředu. Také jsem zjistil, že každá pomoc bude po zásluze potrestána a s vděkem nemá člověk počítat. A také, že přátelství bývají někdy podivná a komplikovaná.

A co z toho vyvodím za vánočně novoroční přání? Nevím! Snad bych si měl přát pro sebe víc pokory. A přeji ji i vám…