Městská policie Kostelec nad Černými lesy - příběh pokračuje

Kdo potřebuje větší uvedení do děje, nechť si přečte článek Městská policie Kostelec nad Černými lesy - vrchol arogance a drzosti. Situace je taková, že jsem byl změřen při zrovna “ne mírném” překročení rychlosti ve Svatbíně. Nicméně bylo to hned u značky “30″, přičemž já tuto značku považoval za zbytek po objížďce a naprosto zbytečnou.

Mezi vánočními svátky jsem byl na schůzce, kterou mi nabídla paní starostka v diskusi pod výše zmíněným článkem. Setkali jsme se v příjemném duchu a popovídali si o problematice Svatbína a měření rychlosti. V průběhu hovoru vyplynulo, že opravdu nejsem jediný, který si na onu třicítku stěžuje. Popravdě se ani nedivím . Situace se má asi tak, že přes Svatbín vedla dlouhou dobu objížďka Kostelce a dobře si pamatuji, jak to tam vypadalo - kamión na kamiónu, průjezd vesnicí znamenal co 50 metrů zajet do příkopu a uvolnit prostor “něčemu většímu”. Věřím, že v té době tam bydlet, muselo být hrozné. Navíc jsou tam domy poměrně těsně u silnice a je jisté, že praskající omítka a poskakující hrnky nejsou výmyslem, ale tvrdou realitou. Pustil jsem si záznam z jednání, na kterém se mimo jiné řešil i problém Svatbína (cca od 72. minuty) a lze to snadno potvrdit. Z těchto důvodů byla instalována třicítka a na přání obyvatel Svatbína zůstala i po zrušení objížďky. Stavět se k tomu můžeme jak chceme, ale také jsem dva roky bydlel u frekventované silnice a vím jaké to je. Naštěstí byt nebyl můj a jakmile se nabídla jiná možnost, neváhal jsem a balil kufry.

S paní starostkou jsme se shodli, že třicítka je tam pro omezení hluku a ne kvůli bezpečnosti. V tu chvíli mi to začalo dávat smysl. Policie opravdu nekontrolovala bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale prostě se snaží zpříjemnit žití místním obyvatelům. A to jsem již ochoten akceptovat. Nesmyslná třicítka se změnila v aspoň trochu smyslnou (i když si stále myslím, že by mohla být klidně o 200 metrů dál). Z debaty jsem si odnesl jedno nové zjištění, které mi vlastně nikdy nedošlo a dál ho budu určitě brát v patrnost - účastníky silničního provozu nejsou pouze ti “na silnici”, ale bohužel jsou to mnohdy i “ti za zdmi domů”, kolem kterých silnice vedou. Navrhl jsem paní starostce, že by nebylo marné, aby pod začku “30″ dodali ještě dodatkovou tabulku “kvůli omezení hluku” nebo něco podobného, jako je možno vídat v zahraničí. Mě jako šťouravému řidiči, který u každé značky přemýšlí, zda je myšlena vážně, nebo je to pozůstatek něčeho, co už třeba roky neplatí, by to výrazně pomohlo. A možná by také stálo za zvážení, dát před značku “30″, kterou myslíte opravdu vážně, v předstihu značky “70″ a “50″. Anebo značku “měření rychlosti radarem” - aneb prevence je nejlepší ochrana.

Na čem bych se s paní Dekojovou neshodl, je provádění měření. Pravila, že měření ještě přibyde a že se řidiče budou snažit nachytat. Pod tímto pojmem si vykládám schovávání za bukem a měření hned u značky. To je přesně, co se stalo mě. Tenhle silně represivní přístup nepovažuji za šťastný. Nejvíc totiž postihne střední třídu řidičů a ti si budou připadat podvedeni. Tou střední třídou nemyslím třídu ekonomickou, ale rychlostní, přeneseně bezpečnostní. To jsou ti řidiči, kteří pravidla plus mínus dodržují. U značky obce možná ještě mají 60 nebo 65, ale po padesáti metrech se bezpečně pohybují v rozmezí 45-55km/h. Já vím, že 55 je víc, než je dovoleno, ale proč to trestat? Aby se jezdilo 40? Hypnotizace tachometru nikomu nepomůže a naopak způsobí dekoncentraci řidičů. Pokud chcete trestat rychle jedoucí řidiče, měřte rychlost 200 metrů uvnitř v obci a s tolerancí. Pirát tam bude mít pořád hodně přes a střední třída už bude v pohodě v limitu a bude se věnovat řízení. O pomalé třídě řidičů se snad nemá cenu rozvádět. Netvrdím, že jsou nebezpeční přímo, ale nepřímo určitě.

Slíbil jsem (si), že se trochu rozepíši, jak bych si provoz na silnicích představoval a co si myslím, že by způsobilo jeho mnohem větší bezpečnost než tupé omezování rychlosti:

1) Zlepšit stav silnic. Ponechám bez komentáře…

2) Dopravní značení by mělo odpovídat stávající situaci. Tím chci říct, že oprava mostku nebo svodidel by neměla probíhat dnes běžným stylem: umístí se značka “30″ - půl roku se nic neděje - objeví se několik dělníků - půl roku se nic neděje - přiblíží se termín předání díla - objeví se hora dělníků a něco se děje - dokončení stavby - půl roku se nic neděje - značku “30″ hodí někdo do škarpy - půl roku leží značka v trávě - značku konečně někdo sebere. Protože právě zapomenuté značky jsou hlavním důvodem, proč řidič (teda aspoň já) u značek přemýšlí, místo aby je dodržoval. Obecně by polovina značek mohla zmizet a myslím, že nám čas ukázal, že ničemu nepomáhají. Fascinují mě STOPky na přehledných křižovatkách v polích, protože se tam někdy stala dopravní nehoda. To si opravdu někdo myslí, že osmiúhelník přehlédnete méně snadno než troúhelník vrcholem dolů? Nevím, na co jsou retardéry a nevím, co říká značka “20″ nebo “30″ jinde než v temné klikaté uličce. Omezení mají být přiměřená, oprávněná a pokud je řidiči nedodžují, tak by se tato skutečnost měla zajistit něčím jiným než nastavením ještě většího omezení. Značka “30″ v obci má být proto, aby se tam tedy jelo 30, protože je to oprávněné a ne proto, že se tam jezdí 70, tak aby řidiči zpomalili aspoň na 50.

3) Nechápu značky ve výrazném zeleném okraji - to znamená mě čti a na ostatní značky kašli? Občas si na silnicích připadám jako u kolotočů - všude samá blikátka, svítítka a zářivé barvy. Tohle nemůže mít za následek nic jiného, než že všechny značky skončí v reflexních okrajích, protože ty nereflexní nebudou v lese značek vidět. Řidič bude mít v noci vypálené oči od odrazů vlastních světel a chodec bez reflexní vesty bude neviditelný… a nejspíš brzy mrtvý… Řidič má dbát na všechny značky, tak proč mu nějaké vypichovat. Nebylo by tedy lepší ty nedůležité odstranit?

4) Rychlost by se měla měřit poměrově. Jednoduché jako facka - budou se využívat značky doporučená rychlost a když pojedu rychle jako ostatní, pak pravděpodobně jedu přiměřeně podmínkám. Jedu rychleji, jsem od nějaké hranice potenciálně nebezpečný. Jedu příliš pomalu? Jsem potenciálně nebezpečný také. K měření rychlosti by se toho dalo napsat spousta a spoustu už jsem toho napsal v diskusi pod předchozím článkem. Nemyslím si, že nízká rychlost = bezpečnost. Ale netvrdím, že si každý může jezdit jak rychle chce.

5) Dopravní nehody by se měly tvrdě trestat. Neumím si úplně představit systém hodnocení dopravních nehod (hranice do 50 tisíc škody a nad to určitě není), ale u každé dopravní nehody by se měla vyhodnotit její nebezpečnost, projít jak často řidič bourá a podle toho vyvodit důsledky. Někdo může jezdit rychle a bez nehod, někdo jezdí pomalu a bourá pořád. Kdo je podle vás nebezpečnější? Já v tom mám jasno!

6) Řidiči by měli být vedeni k tomu, že odpovídají za své činy. Myslím, že většina z nich vůbec netuší, co můžou autem spáchat a jak za to mohou být potrestáni.

7) Pořádně kontrolovat profesionální řidiče, zejména kamiónů. Když vidím několik desítek tun valících se jako neřízená střela a zabírajících celou šířku silnice, jímá mě strach. Zrovna nedávno jsem měl zajímavou debatu o “kolečkách” (tachograf nebo jak se to jmenuje) v nákladních autech. Výsledkem bylo to, že je prakticky nikdo nekontroluje a jsou tedy k ničemu .

8 ) Osvěta, osvěta, osvěta, represe. Alias represe až nakonec a na ty nepoučitelné… Řidič, který neví, co dělat při smyku, neví, že auto mívá v zrcátkách slepý úhel nebo nezná brzdnou dráhu svého auta za mokra, je pro mě mnohem nebezpečnější než ten, který jezdí rychle.

9) Vzpomenu na Kocmiho a musím vypíchnout, že v první řadě by nám naši veřejní představitelé měli jít dobrým příkladem a ne tím špatným - aneb ryba hnije od hlavy.

Vzpomněl jsem si také na jeden smutný příběh, který jsem měl v asi čtrnácti letech možnost poměrně zblízka sledovat a zažít. V mé rodné vísce je takový nepříjemný výjezd na silnici, kde pořádnému rozhledu brání kaplička. Jednoho podvečera se tudy na kole vyřítilo bezhlavě jedno dítě z vesnice. Bohužel v danou chvíli zrovna projíždělo auto a srážka byla nevyhnutelná. Dítěti se ve výsledku nic vážného nestalo a druhý den bylo v relativním pořádku doma. Nicméně zajímavá byla vášnivá diskuse přihlížejících sousedů. Najednou byl každý expertem na bezpečnost provozu (to jsem ostatně i já - jsem z té samé vesnice a jak je známo, obyvatelstvo vesnic bývá mezi sebou významně prokřížené ), každou chvíli padalo nižší a nižší číslo, na kolik by se měla omezit rychlost v obci. Samozřejmě největší frajer byl ten, kdo řekl číslo nejnižší. Po pár dnech vše utichlo, omezení rychlosti do daných míst nikdo nikdy nedal, chudák kluk se za 14 dní vyloupal ze strupů a můžu říct, že všechny děti z dané generace si na tom místě dávají setsakra pozor. A od té doby se tam nikdy nic nestalo… A co tím chci říct? Že něco je prostě jen nešťastná náhoda a ty se stávají.

Bohužel to není příběh celý…

Posádku toho auta tvořil bratr, matka a otec kluka, jenž se zabil nedlouho předtím při autonehodě. Asi je zbytečné vyprávět, jak je vyvedlo z míry, že srazili něčí dítě chvilku poté, co vlastní dítě kvůli autonehodě pohřbili. Moc dobře si pamatuju, jak to tehdy šokovalo celé okolí. Tři kluci s čerstvě zaschlým inkoustem v řidičáku se připili na zábavě, ale jako správní frajeři přece musí domů dojet, i když jsou na mol. Možná by dojeli. Jenže se stali kořistí policejní hlídky. A co napadne dvacetiletého opilého řidiče, když za ním blikne policejní auto? Ujet! Jejich cesta skončila ve stopadesátikilometrové rychlosti asi po dvou kilometrech pronásledování na stoletém dubu. Všichni tři byli na místě mrtví. A teď mi řekněte, jak tohle morálně rozsoudit?

Ve svém krátkém životě jsem se setkal jen se dvěma typy smrtelných dopravních nehod. První typ vytvoří obvykle parta lidí kolem dvaceti let, kteří při návratu ze zábavy hledají někoho, kdo měl jen 10 piv a ne 15 jako ostatní. Ten pak bezpečně zabije či zmrzačí ve stodvacetikilometrové rychlosti celou posádku auta na stromě v první zatáče. A když tak sleduju večer zprávy, snad 90% nehod, při kterých se zabije víc než jeden člověk má tenhle scénář. Na tohle žádná represe nepomůže. Snad jen aby v autoškolách budoucí řidiče na jedné hodině opili a pak je chvilku dřeli na cvičáku - možná by i to stačilo, aby pochopili, že alkohol za volant nepatří. Druhý mě známý typ smrtelné nehody je, když něco většího (obyčejně kamión) smete něco menšího (obvykle osobní auto). Na tohle by snad zabrala větší kontrola nad kamioňáky podle bodu 7).

Poslední dobou jsem (zejména při jízdě v autě) opravdu hodně přemýšlel, jak jezdím, jak by se jezdit mělo, co se pro to dá udělat a co dělá naše veřejná správa dobře či špatně. Uznávám, že jsem s prvními body zpomalil jízdu. Na druhou stranu jsem se ale začal chovat v mnoha situacích mnohem nebezpečněji. Poprvé v životě jsem usnul za volantem a nebýt díry v silnici, tak kdoví, kde bych skončil. Toto usnutí nebyl důsledek únavy, ale prosté znuzenosti. Jasný důsledek toho, že jedete stejnou trasu po dvousté v životě a před vámi se někdo vleče a vy ho nechcete předjet, protože to znamená porušení minimálně dvou pravidel silničního provozu. Tak se jen pověsíte na koncová světla a v lepším případě vás probere světlo brzdové, v horším případě až světlo na konci tunelu. Mnoho času také trávím koukáním na tachometr. Je to nepěkné, ale je to tak. Protože má práce je na ježdění závislá, nechci sesbírat další body. Snažím se tedy jezdit hodně podle předpisů, ale na druhou stranu mám rád, když cesta utíká. Nechci jezdit čtyřicet v padesátce, abych měl rezervu. A tak se mnohdy přistihnu, že hypnotizuju ručičku tachometru na padesátce a silnici sleduju vlastně jen periferním pohledem. Tohle vyřeším na jaře nákupem nového auta s tempomatem. Také si už připadám jak kloboukář - když je víc vesnic za sebou, tak jedu 40-60 po celou dobu, protože zrychlovat nemá ani smysl. Obvykle tím ale někoho vyprovokuju k riskantnímu předjiždění. Dokud jsem jezdil po vsi sestávající se ze třech domů a jedné stodoly sedmdesát, bylo mi líp, a měl jsem pocit, že jezdím bezpečně. Teď mám pocit, že to co chvíli někam pošlu, ale zase se tolik nebojím, protože to bude nejspíš v malé rychlosti . Pánové a dámy nahoře, jestli jste tohohle chtěli dosáhnout, tak se vám to povedlo.

A s tím souvisí i případ paní starostky z Kostelce. Když jsem šel k ní, na jazyku jsem měl pachuť křivdy a policejní provokace. Na místě jsem si vyjasnili “o co komu jde” a já poměrně v klidu odcházel. Když jsem si v hlavě probíral o čem vlastně debata byla, objevila se pachuť úplně jiná. Paní starostka pracuje pro své voliče, snaží se vyplnit jejich přání a pokud místní křičí, že jim projíždějící auta nedají ani na chvilku pokoj a jsou nebezpečná, pokusí se s danou věcí něco udělat. Ale protože je politikem místním, udělá to, co je dobré pro její voliče. Hledání globálního kompromisu ji nezajímá. Řidiči, kteří jen projíždějí ji můžou být ukradení - žádný hlas jí dát nemohou. A tak nechá namontovat pár třicítek, aby lidi viděli, že se pro ně něco dělá a nechá to svou městskou policii pěkně kontrolovat hned u značky, ať se nám to ve statistikách pěkně vyjímá a ještě něco vyděláme. Tohle zavání hodně levným populismem! Ale co, na ten jsme v téhle republice zvyklí.

Mě schůzka určitě hodně přinesla - pachuť populismu je pro mě mnohem méně hořká než pachuť pocitu křivdy - přeci jen jsem jen obyčejný Čech…

PS pro paní starostku: Co uděláme s tím, že radar držel v ruce soukromník a ne strážník, jak praví zákon? Ne že bych na tom lpěl, ale úplně jsme to zamluvili .