Ještě k mistrovství v kulturistice

Včera jsem napsal jen takový krátký článek plný věcí, které mě zaujaly nejvíce. Ale výlet do “cizí země” nemůžu odbýt tak snadno.

Navíc teď jsem příjemně rozpoložen, takže můžu psát bláboly až do rána. Vařil jsem totiž večeři. A také jsme trochu pili. Novopečený mistr světa měl ode mě jeden příslib - až bude mít po závodech, uvařím mu pořádnou večeři a dáme si do nosu. No a po včerejším velkém úspěchu jsem dnes nemohl zklamat zase já. Takže jsme se pořádně nadlábli (někteří z nás za použití trávících enzymů v tabletách). A také jsme ten úspěch museli trochu spláchnout. Tak jsem dnes poprvé v životě se Slávkem seděl u sklenice Budvaru, a proložili jsme to sektem - zítra už to určitě zase nebude možné.

Z včerejšího výletu mi ale zůstalo ještě několik poměrně významných zážitků, o které se chci podělit.

1) Ostrava
To město jsem neměl šanci ani trochu poznat. Ale určitě za to stojí. Docela by mě zajímal historický vývoj budování města. Z tak letmého pohledu, jaký jsme měli my, to vypadá na naprosto neřízené spojování vesnic. Ano doopravdy musím říci vesnic. Protože ani na jednom z míst jsme nenašli náznak rozumného náměstí. A to za náznak náměstí by mi stačila poměrně malá plocha. Třeba jsme se ale jen špatně dívali.
Zajímaví byli také obyvatelé. Vždy nám ochotně poradili cestu, a to jsme se ptali mnohokrát. Byli ochotní, nezpruzelí. Představa, že bych se v Praze ptal tolikrát na cestu mě děsila. To bych narazil určitě na 7 lidí, kteří nejsou místní, 3 kteří nemají čas, 2 kteří nevědí a aspoň na jednoho cizince. V Ostravě jsme se ale jistě sunuli k cíli.

2) Mistrovství
Přímo na akci mě zaujala spousta věcí. Začnu úvodním proslovem. Něco jsem už v životě slyšel, ale tohle ještě ne. Úvodní proslov zněl asi takto: “Hlavně bych chtěl poděkovat svým přátelům a vůbec za to, že jsme to tak dobře zvládli.” Pak nastoupil hejtman kraje a jeho proslov byl také perla. Určitě by byl zařazen mezi nejlepší proslovy, ale bohužel by jsme museli být asi o 50 let zpátky. Založit projev na hodnotách jako tvrdá práce dělnického lidu mi nepřišlo moc vtipné, ač to snad vtip měl být. Anebo ne? Kdo to tam sakra vyhrál volby?
Také se trochu vymykala jedna z přestávek. Jejím programem bylo exhibiční vystoupení kulturisty na vozíku. Byl to jen jeden z typických příběhů člověka, který se nevzdal, ale bylo to podnětné. V televizi vídá člověk takové příběhy pořád. V reálu je to ale jiné. Teprve když člověk vidí obrovské svaly v horní polovině těla oproti tyčkám na vozíku, teprve když člověk vidí v přímém přenosu obtížnou dopravu vozíku na pódium, teprve pak si uvědomí, že je vlastně šťastný. A pokud si myslí, že není, musím konstatovat, že je v*l.

3) Předvolební kampaň
V Ostravě jsme byli v neděli po druhém kole voleb do Senátu. Nevím, zda vylepené billboardy byly aktuální nebo visely ještě od voleb komunálních, ale i tak mě zaujaly. Spojovala je jedna společná myšlenka - naděje. Objevovala se obvykle hesla: “Ostrava má šanci”, “Věřím v Ostravu” apod. Snažil jsem se představit, jak by dopadla strana, která by v Praze vylepila “Praha má šanci”… Jinak jsem se ale z reklam nic nedozvěděl. Obvykle ani to, kam dotyčný kandiduje a za jakou stranu. Ale třeba tam mají stranu jen jednu.

4) Budvar
A když už jsme u toho pití, nesmím zapomenout zmínit, že všude točí Budvar. V Jižních Čechách na Budvar obvykle moc nenarazíte. V Ostravě ho točili na každém rohu. Český národ si na pivu hodně zakládá a na Burvaru ještě víc - přeci jenom je to “To nejleší co máme”. A i proto si myslím, že Ostrava je velmi vlastenecký kraj. A třeba právě proto má Ostrava šanci!