Tak mám nového čtenáře

Toho, že si moje bláboly někdo čte, si opravdu vážím. Samozřejmě žijeme v reálném světě, a tak si některých čtenářů vážím více a některých méně - to je holt vidlácká realita. Mám svoji oblíbenou čtenářku, malinkýho co rád Géčko, návštěvnickýho flinka, RSS čerta, sebranku z Intedu a tak… Prostě jak jsem se někde dočetl, blog čtou zejméma známí z reálného života. A dnes mi přibyl další z těch čtenářů, kterých si vážím.

Ač jsem mu chtěl původně blog zatajit, nakonec jsem musel přiznat, že jsem napsal článek pro něho - Jak jsem začal sportovat. Ano, on je ten, který mě přivedl ke střílení. V diskusi se sice projevil s obavami, že ho budu cenzurovat, ale já myslím, že ne. I když nikdy neříkej nikdy! A u takových raubířů jako on, to platí dvakrát.

Každopádně po dnešku mám slíbeno, že na jaře opravdu nastupujeme do stejného střeleckého týmu. A pravdou je, že budu v týmu s tím nejlepším z nejlepších. Střílení nerozumím, puškám taky ne a závěru říkám uzávěr. Dokážu ale ocenit, když je někdo trojnásobným mistrem republiky. K dalším vítězství se mi Karel zatím nepřiznal :-). O to víc se budu snažit tu černou tečku v dáli dostat co nejvíc do středu toho kolečka. To bylo totiž jediné co mi zatím o střílení řekl: uvidíš kolečko a v něm černou tečku. No dobře, abych nelhal… Řekl ještě, že se střílí při výdechu. A že u toho nějak zavírá oči, ale to jsem úplně nepochopil. Takže toť celé mé střelecké umění…

Teď už musím jen doufat v dobré výsledky. Karel má asi pocit, že ze mě něco bude. A já ho nechci zklamat. A taky nechci poslouchat ty kecy, když mi to nepůjde…