Třídní sraz

Právě jsem se vrátil ze srazu (alias slučáku) s klukama ze střední. Ano správně - s klukama ze střední - ve třídě jsme žádnou holku neměli. Obor počítačové systémy na střední průmyslové škole opravdu moc dívek neláká (i když v áčku jednu měli). O následcích, které na mě zanechalo studium v čistě klučičí třídě, se raději nebudu rozvádět. “Monosexuální” třídy by ale měli zakázat zákonem. Člověk pak vstupuje do života taknějak komunikačně nepřipraven…

Slučák míváme každoročně. Vynechali jsme snad pouze jednou. Sejdou se vždy ti samí lidé (asi tak 15) a pár občasných návštěvníků. Posedíme, popijeme, probereme co kdo dělá a jak se má a zase jdeme domů. Nic víc na tom není. A je to příjemné. Nikdo si na nic nehraje. Nikdo se nevymlouvá. A ti co nepřijdou nás nezajímají - to jsou ti, co si na něco hrají.

Profesní osudy některých spolužáků jsou zajímavé. Máme pár počítačáků, učitele, něco podnikatelů, také jednoho starostu. Studentů už výrazně ubývá. Zato přibývá ženáčů. Ale děti zatím žádné (až na jednu výjimku, ale ta holčička už určitě chodí do školy). Do paměti si zapíšu aspoň jednu odpověď na standardní otázku co děláš ty: “Já jsem nemocnej. Loni jen dva měsíce, ale letos se mi povedlo už půl roku.”

Neopomenu malé srovnání srazů střední školy a školy základní. Sraz se základkou jsme zatím měli jen jednou. A jsem rád. Tolik lidí, kteří si na “něco hrajou” jsem dlouho takhle pohromadě neviděl. Musím uznat, že jsem si tam nejlépe popovídal s jednou spolužačkou, která je asi čtyřnásobná maminka, jednou rozvedená, nyní s mužem asi ve věku svého otce. A je spokojená…

Je pět hodin ráno, čas jít spát. Už to tu stejně tluču všelijak. Až si vzpomenu na nějaké perličky, určitě je napíšu. Teď mi to hlava nebere.

A závěr: Sraz třídy PS4B se mi líbil, už se těším na další.