O vesnické hospodě

Tak jsem tam dneska zase po dlouhé době byl. (Omluvte tedy chyby, přeci jenom návštěva dá zabrat.) Naše vesnická hospoda není jen tak ledajaká. Je zvláštní! Má svůj kolorit. Ostatně jako většina jiných hospod podobného ražení.

A čím se liší od běžných hospod?

1) Není to hospoda :-). Je to vlastně klubovna. Klubovna, která je určená k pití - v našem kraji se tomu říká “pijast”. Od běžné hospody se odlišuje zejména tím, že všichni znají všechny, cizím se nenalévá a pije se běžně “na futro”. Ono to futro tedy mívá obvykle podobu běžného lístku, ale cifry, které se na něm objevují už tak běžné nejsou.

2) Hospodský zásadně nemá živnostenský list! A pokud ho náhodou má, tak určitě ne na provozování hospody. Ono také proč? Živnost je provozování soustavné činnosti za účelem dosažení zisku. Takováhle hospoda, ale žádný zisk nenese. Ba naopak, po letech se obvykle stává pro provozovatle přítěží. Hospodský je zde tedy postavou, která má za úkol zajistit, že když má sud 100 piv, tak je nutné, aby jich po vypití bylo aspoň 95 zaplaceno (byť na sekeru = nekompromisně zaprotokolováno).

3) Klíče od hospody jsou veřejným statkem. Není se tedy čemu divit, že když se “hospodský” (dle bodu 2) rozhodne odejít, hosté zůstávají. Obvykle je pak stanoven takzvaný “klíčník”, který má za úkol nejen zamknout, ale také dbát na zaprotokolování všech vypitých piv. “Klíčník” ovšem nemá takzvané kasírovací právo. To znamená, že pouze “čárkuje”, ale platí se až druhý (jakýkoliv další) den hospodskému.

Po přečtení prvních třech bodů je asi jasné, že vlastnosti jako otevírací doba nepředvídatelná, zavírací doba dle potřeby a osazenstvo podivné není třeba nijak zdůrazňovat.

Ale právě tohle činí naši hospodu tou “naší”.