Tajemství

Jak se blíží derniéra, rostla vě mě motivace zvednout zadek ze židle a konečně navštívit představení muzikálu Tajemství. A včera se tak stalo. Ještě teď vstřebávám dojmy. Opravdu to stálo za to. A protože se hrát bude jen do konce prosince, nemusím se snad bát vyzradit něco víc.

Začnu tím nejkratším - co se mi nelíbilo? Některé detaily. Sbory si občas mohly odpustit “pá pá lá tradá” a v textu ústřední písně mohly klidně chybět výkřiky “Hraj hru”. Vášnivé tango zní trochu (víc) jako klišé a možná to celé mohlo být víc muzikálové a hlavně delší. A ještě motiv nehody při stopování je z mého pohledu laciný. Prosti ostatnímu nemohu říct ani popel.

Landa je cítit po celou dobu. Objevují se oblíbené motivy vlkodlaků, tajemna, mystična, ale i autonehody, víry a sjednocení. Celý děj má poselství. Poselství, které si v něm musí najít každý sám. Někomu možná bude vrtat hlavou, co tím vlastně sleduje… Možná si dal předsevzetí změnit svět k lepšímu a musím konstatovat, že si nevede špatně.

Z hudebního pohledu je autor také cítit v každém tónu. Chytlavé melodie i texty, jednoduché rytmy a síla, před kterou se neschováte. První polovina muzikálu by mohla pokračovat ještě několik hodin a pořád by toho nebylo dost. O přestávce jsem litoval, že nehrají dál. Opravdu to bylo úplné rozdělení děje. Ale to jsem ještě netušil, jaké tajemství nám připraví druhá část a že přestávka je na nejsprávnějším místě.

Po ní začal děj nabírat spád. Málo se zpívalo, o to víc se hrálo. Místy jsem se mezi jednotlivými zvraty ani nestíhal nadechnout. Za celou dobu druhé části jsem vymyslel asi deset teorií, o čem to vlastně je a jak to může dopadnout. Ihned po přestávce mi padla čelist a pusu jsem zavřel až při odchodu z divadla. Kdo neviděl, nepochopí. Propojení moderního životního stylu, staré báje a tajemna je dokonalé. Když to teď píšu, vlastně ani nejsem schopný vše jednoduše popsat a identifikovat, co je ono tajemství. Smrt? Rozluštění? Nebo to, co si odnášíme s sebou domů?

A co si tedy odnášíme?

Duše, černá díra.
Oko všeho míra,
Sejdi po schodišti do hlubin,
kde pramen prýští.
Najdi klíč od vědění.
Zkus to, nic to není.

ČARUJ. S námi hru si hraj.
ČARUJ. Hledej ve tmě ráj.
Možná že uvidíš v hlubině světla,
potom Tě mlha vůbec nepopletla.
Na konci poutě najdeš tajnou schránku,
která odpoví Ti na hádanku.

A co jsem si odnesl já? Spoustu myšlenek! Myšlenky o smyslu života, o smyslu smrti. O tom, co bych měl udělat a dělat jinak. O tom, zda existuje láska. O tom, jaký je tenhle svět. O tom, že bych měl být na sebe opatrnější - život mám jen jeden - a není krátký, jen je potřeba ho správně využít. O tom, že se nic nemá vzdát - i kdyby lákadla byla obrovská…

A řekli si to zaklínadlo, než umřeli? Ano, řekli. Bohužel! Jinak mohla aspoň ona přežít…