Přání
Slíbil jsem, že na Štědrý den popřeji na těchto stránkách všem čtenářům. Dlouho jsem přemýšlel nad stylem, formou a obsahem. Vlastně vůbec nevím, proč existuje zvyk vánočních přání. Co se přeje o Vánocích? Krásné prožití svátků, hodně dárků pod stromečkem a tak podobně? Vánoční přání jsou krátkodobá, vlastně jen na pár dní. Spojují se ale s přáními novoročními a ta už jsou zajímavější - aspoň z mého pohledu. Jsou dlouhodobější, pojí se k symbolice nového začátku a tím snad mají aspoň nějaký smysl.
Tak tedy mé přání, (nejen) k Vánocům a do nového roku…
Zdraví, štěstí a úspěchy Vám popřeje každý. Přeju je i já a přidávám jedno přání navíc. Dlouho jsem přemýšlel, co vlastně člověk potřebuje. A protože jsem zastáncem principu “každý svého štěstí strůjcem”, hledal jsem, kde je počátek vytváření štěstí. Doufám, že jsem na to přišel. Jsou to rozhodnutí! Rozhodovat se musímě všichni a mnohokrát za den. Mé utopistické přání by mohlo znít: “Přeji všem správná rozhodnutí.” Vím ale, že to není možné a ani by to nebylo prospěšné.
A proto mé přání zní trochu jinak: “Přeji všem pevná rozhodnutí.” A co tím chci říct? Nevzdávejte se, bojujte, berte si ponaučení, stůjte si za svým, dokažte nést tíhu špatných rozhodnutí a nebojte se rozhodnutí dalších… Rozhodnost a štěstí jdou (aspoň doufám) ruku v ruce…
Chtěla bych se připojit k tvému přání, i když bych si to možná přála sama. Ani mě nenapadlo, že bych mohla prožít Vánoce tak, jako letos. Měla jsem velký problém udržovat si radost, kterou obyčejně mívám. Pocity štěstí se mísili se smutkem, který vyvolala ztráta blízkého člověka. Můj smutek se ale týkal mojí neschopnosti udělat to, co jsem chtěla a měla jsem udělat. Snažila jsem se, ale málo. Mohla jsem udělat víc a neudělala. Proto jsem si uvědomila, že člověk by měl být každý okamžik a v každé věci kterou dělá určitým pábitelem. A to bych chtěla popřát všem známým i neznámým, kamarádům a přátelům: dělejte věci s radostí, láskou a nadšením. Dělejte ostatní šťastnými. Všichni máme nějaké dary, schopnosti nabo vlastnosti, a tak ať dokážeme svoje dary uplatňovat a nákládat s nimi jak nejlíp to jde.
Musím uznat, že když si přečtu některé z tvých komentářů (jako je tento), připadám si jako pořádný vidlák (v tom hanlivém slova smyslu). Teprve v té chvíli si vždy uvědomím, že se můžu snažit sebevíc, ale vždy budu průhledný, přízemní a ryze pragmatický. Gratuluji a přeji především tobě, aby se ti vyplnilo to co přeješ nám…
Pro Monicku: dnes jsem s tebou trochu mluvila o tom, co jsi tu napsala. Ale nestihla jsem ti rict, ze clovek nemuze byt vzdy a vsude, kde by si pral. I kdyby se snazil sebevic. Ver mi, vim o cem mluvim. To co se ti stalo, me potkalo pred 4 roky. Lidi mi rikali, ze cas rany zahoji. V mem pripade se zachoval jako fac, ktery tu ranu pouze zavaze, aby nekrvacela. Nekdy bych si prala vlastnit “mizik”, ktery by mi vymazal vsechno zly, co me potkalo. Ale pak si uvedomim, ze i tyhle veci patri k zivotu, ze i spatny vzpominky me obrnujou a posilujou…Preju ti, aby u tebe fungoval cas, jak ma a taky se chci pripojit k Pidovi a poprat ti to, co si prala nam a podekovat ti za to, ze te znam
Pro Pidu: tento rok, jsem ucinila hodne rozhodnuti. Bohuzel jsem udelala malo, aby se mi splnil muj velky sen. Schovala jsem se za svuj strach a hledala ruzne vymluvy…takze ti dekuju za prani a doufam, ze se jim budu ridit. Kdyz uz jsem si sama pokazila primou cestu k memu velkemu prani, tak to vezmu oklikou
For Raduska: Dekuju. Ani nevis, jak moc jsi mi ve ctvrtek pomohla. Bylo to a je moc tezky, ale tys mi to preci jenom trochu ulehcila. Doufam, ze dokazu naplnit sva prani.
Pro Radusku a Monicku a vsechny kamarady - drzte se, zivot za to stoji. Hlavne se nebojte, strach je to co zabiji. A i kdyz zivot obcas boli, aspon vite, ze zijete! Ze srdce preji hodne lasky a radosti vsem!
Váš komentář
vidlak [zavináč] vidlak [tečka] cz | IP telefonie | Sipcon s.r.o. | Powered by Wordpress | RSS2