O střílení

Dnes mě vzal Mirek (ten z článku Překročit rubikon) na střelnici a díky tomu jsem dostal jedinečnou příležitost vyzkoušet zase trochu jiné zbraně. Mirek je střelec a sběratel v jedné osobě. Má ve své sbírce několik zajímavých kousků nejen pistolí, ale i nožů.

Už tedy víte, z čeho jsem dnes střílel - žádné pušky, žádné ležení na zemi, ale pistole, pěkně ve stoje a maximálně na 25 metrů. Nejdřív jsem byl rozčarován - musím uznat, že jsem nečekal, že z prvních pěti ran nasypu více než polovinu do bílého. To si jako “ostrostřelec” prostě nemůžu dovolit! Naštěstí jsem si pro to našel brzo výmluvu i důvod. Střílel jsem totiž z jakési malorážkové pistole (nemám zbraně rád, takže výrobce a typ si nepamatuji - Mirek určitě napíše do komentářů), která byla vybavena kolimátorem. A slušně řečeno - nezaujal mě. Mám rád klasická miřidla, kde spíš jen tušíte, kde je cíl, než aby jste ho opravdu viděli. Je to asi něco zděděného po vidláckých předcích - něco jako instinkt lovce. Červená LED dioda malující tečku na obraz terče není to, co hledám.

Po několika nevydařených sériích jsme naštěstí přesedlali na trochu lepší zbraň - pistole od firmy HECKLER & KOCH (prý je to dobrá značka ) ráže 9mm, takže žádná prskavka. Okamžitě, jak jsem ji vzal do ruky, jsem věděl, že s tímhle to půjde. A šlo. Sice mě ty rány nejdříve trochu lekaly, ale posledními pěti náboji jsem už dal 10,10,9,9,8 (Karle já vím - ta osmička měla být desítka). Bohužel nábojů bylo omezeně a musel jsem se, ač nerad, vrátit k malorážce.

Nakonec jsem se i s kolimátorem sžil a trochu vyvětral střední část terče. Sice jsem měl připomínky k nastřelení, ale třeba se mi to jen zdálo. Faktem je, že i kdyby jsme z hlediska pravděpodobnosti použili ta nejméně pravděpodobná rozložení, tak terč rozstřílený jak řešeto na pěti hodinách mezi osmičkou a devítkou, musí něco znamenat.

Ještě se vrátím k připomínce, že nemám rád zbraně. Čím víc se v této oblasti pohybuji, tím víc to cítím. Nevím proč, ale nelíbí se mi. Nemám k nim vztah a zdají se mi nebezpečné a zrádné. Jediná zbraň, které se nebojím je kuše - možná je to tím, že mi jedna visí doma. Třeba až budu mít výstavku pušek, začnu k nim mít také nějaký vztah.

Oproti tomu střílení mě baví čím dál víc. Nakonec mě to chytlo i dnes z pistole, ač jsem měl zpočátku obavy. Zůstanu ale věrný puškám, i když nevěr s pistolí se budu určitě pravidelně dopouštět. Teď už jen zbroják, malorážku, počkat na první jarní paprsky a hurá zalehnout na střelnici…