To jsi viděl v televizi, volééé, nééé?

Plnění programu “Koukej něco dělat, nebo dopadneš jako můj otec” nabralo nové směry. Minulou neděli jsem si byl sám a dobrovolně protáhnout kostru ve fitku. Nápad to nebyl nejlepší - ještě ve čtvrtek jsem nemohl natáhnout ruce. Ale budiž, velké cíle si žádají velké oběti.

Dnes jsem byl pro změnu doslova vytažen z postele na fotbal. V nesmyslně slabé chvilce jsem přislíbil doplnění počtu hráčů téměř nejvyšší českobrodské soutěže na sudý počet. Kdybych nebyl rozeným “diplomatem” a přítelem mírného zakrývání méně vhodných detailů, řekl bych, že mě kluci pěkně podvedli. Když jsme dohodli vše podstatné, od půjčení kopaček, přes zranění a poslední vůli, došlo na opravdové lámání chleba - sraz dnes ráno v 9:45. Jsem ale chlap a když už jsem to slíbil, nechtěl jsem hned couvnout. Jenže ouha. Jít spát v rozumném čase se mi jako obvykle nepodařilo a 5:30 není dobrá doba, pokud za 4 hodiny máte jít podávat aspoň lehký fyzický výkon.

Vzbuzen jsem byl metodou tak otravnou, že proti ní je kyanid draselný pomazánka na svačinu. Ale vstal jsem. Přiznejme si, že spát by stejně nemělo cenu, protože bych rozčilením už neusnul. Na druhou stranu to ale byla poslední nepříjemnost na celém “tréninku”. Být outsiderem má obrovskou výhodu - překvapit můžete jen pozitivně. Otevřel jsem skóre a že v průběhu dalších dvou hodin jsem už snad jen jednou rozuměji kopl do míče, mi nemohlo slávu sebrat. Byl jsem prostě překvapením zápasu - no dobře, aspoň myslet si to mohu. Navíc se asi pětkrát změnilo počasí a zběsilé pobíhá ve slušném lijáku má také něco do sebe.

Hlavně jsem ale poznal kolorit nového sportu. Pořvávání, dohady, nadávky. Polovina zápasu se odehrála ve verbální rovině. Asi zejména díky tomu je fotbalová mluva tak “bizarní a pitoreskní” - zejména co se sprostých slov týče. Domů jsem se vrátil s úsměvem na rtech a přítelkyně už mi plánuje nákup kopaček. Navíc teď při výletu do města mi koupila tepláky. No to mi ho teda vyndej…