Hasičská schůze

Rádio Vidlácká hora se opět hlásí k poslechu. Na programu je jedna z pravidelných akcí - hasičská schůze. Pravým vidlákům netřeba osvětlovat, ale pro velké množství nezasvěcených zkusím přiblížit. Jako téměř všechny osoby mužského pohlaví v naší vsi (a navíc několik žen), jsem i já členem Sdružení dobrovolných hasičů. Výroční hasičská schůze je pravidelně se opakující sešlost těchto lidí, jejímž cílem je dostatečně fyzicky a kulturně naplnit členy sdružení. Kultura se obvykle sestává z projevu starosty hasičské obce a hudebního vystoupení některé neúspěšné superstar z padesátých let minulého století. Fyzické naplnění oproti tomu bývá podchyceno mnohem lépe. Jakákolv duševní potrava je stejně pro větší část osazenstva mimo možnosti jejich vnímání, a proto to fyzická stránka musí dohant. K dispozici bývá obvykle velké množství piva, různé druhy kořalek z vybraných pálenic /zejména Plzeň - Božkov/ a nemalé množství jídla.

Letos bylo občerstvení pojato moderně a místo klasiky jako klobásy nebo guláš jsme se dočkali švédských stolů. Pravdou je, že mnohé dědky to zmátlo. Viděli něco takového poprvé v životě. Ale nakonec to přes velké přemáhání, symbolizující odpor k všemu co nevymysleli oni, zvládli. To víte, hlad je hlad. A zejména důchodci jak je známo se nemají dobře a možnost zdarma se najíst nevynechají. Tím si nemyslete, že nemám úctu ke stáří, ale osoby přicházející s myšlenkou urvat co se dá, netoleruji v jakémkoliv věku.

Nicméně “děj” schůze má svůj program a svůj opakující se kolorit. Protože opakování je matkou moudrosti, jsme po mnoho let po sobě vystaveni témuž a jak se zdá, všechny to stále baví. Letos se musím pochválit - v programu schůze se (záměrně) vytratil bod “diskuse”. No jo, jenže to by se starší členové sboru nemohli dostatečně vyjádřit. Musel jsem se tedy postavit proti všem a tento zapomenutý bod připomenout…

V okamžiku vstávání Lojzy od stolu a jeho nadechování k dlouhému monologu sálem zaznělo: “Snad zase nebude vytahovat hydranty.” A Lojza začal: “No pánové, hlavně si myslím, že by se měly překontrolovat hydranty. Jsou to primární zdroje… .” Šéf hasič byl naštěstí dostatečně připraven a otravného řečníka smetl jednoznačným úkolem: “Dobře, kontrola hydrantů bude provedena do 20.1.2007 a pan Lojza se hlásí jako dobrovolník, který celou akci provede”. Zaznělo jen ticho. Bylo po problému. Uvidíme co si Lojza vymyslí do diskuse na příští rok a bude s tím otravovat dalších deset let. Očekávám, že to nebude nic, co by mohl sám dělat. Možná je to trochu škoda. Tímto jediným projevem diskuse skončila, protože ostatní se asi báli také nějakých úkolů. Schůze se díky tomu vyvíjela výjimečně klidně a to, co se odehrálo před dvěmi lety (je to zdokumentováno na videu, ale je to nepublikovatelné) se neopakovalo.

Pak už jsme jen jedli, pili, vedli silné řeči a vykonali jeden z bodů přijatých a odsouhlasených na schůzi loňské. Totiž že klíč od hasičské zbrojnice nebude v zasklené krabičce nad vraty. (Kterou tam samozřejmě postarší členové hasičské obce i přesto nainstalovali.) Samozřejmě to bylo provedeno cestou nejdiplomatičtější - v krabičce visí klíč téměř stejný, akorát není od vrat, za nimiž se mimo hadic a stříkačky ukrývají i sekačky a křovinořezy, ale od dveří zcela jiných…