Motivace je děvka s nejkrásnějšíma očima

Má amatérská, dnes již téměř neprovozovaná, záliba v psychologii dokáže přinášet své ovoce. Když už nic jiného, naučil jsem se v některých situacích psychologicky zpracovat sám sebe. Hlavologie, jak by pravila Bábi Zlopočasná, je cestou jak dosáhnout nevídaného.

O motivaci jsem dokonce psal krátkou semestrální práci do psychologie. Díky tomu, že jsem přeci jen musel o problematice něco nastudovat, jsem se mnohému naučil a mnohé pochopil. Možná, že většina zaměstnavatelů si myslí, že nejcennější jsou pro ně zkušenosti nebo znalosti jejich pracovníků. Tak tomu ale není - nejcennější je motivace - to, že člověk chce pracovat. Člověk bez motivace je jako ukradená luxusní limuzína - máte ji, můžete se na ni koukat, ale jinak je k ničemu, na výlet s ní nemůžete - při prvním výjezdu skončíte v policejní cele.

Celý týden se protloukám motivační krizí. Nebýt znalý příznaků, mohl bych si myslet, že jsem prostě líný. Realita je ale trochu jiná. Nemám před sebou kus práce, který můžu chytnout, praštit s ním o zem a prohlásit “hotovo”. Čeká mě jen hromada drobností, na které prostě nemám chuť. Ale dokud je neudělám, nemůžu dál. Jenže teorie nás učí, že nejlepší motivací je práce sama. A u mě tohle platí dvojnásob. Laciné kousky jako stimulace (pro neznalé rozdílu mezi stimulací a motivací - motivace je živena spíše duševními pochody, zatímco stimulace je živena materiálními odměnami) u mě nefungují. K materialismu mám asi tak blízko jako bezdomovec k čistým ponožkám. Díky tomu jsem oproštěn od mnoha svodů světa, ale přináší to problémy jiné - s těmi se ale peru rád.

A jak vypadá den mladého podnikatele s motivační krizí? Dnešek byl krásný příklad a proto to sem vlastně píšu. Když jsem vstal, šel jsem na oběd. Protože jsem byl přetaženě rozmrzelý, dal jsem si pivo - to je nejlepší lék na bolest hlavy. Protože mi chutnalo a bolest hlavy neustala úplně, dal jsem si druhé. Ve výsledku jsem už po tmě šel domů, opilý jak motyka. Pak už jsem se jen svalil na gauč a spal. V půlnoci jsem vstal, znásilnil ledničku a sedl si k počítači. A teď píšu na blog…

Naštěstí už mám plán, jak z motivační krize ven. Našel jsem si krásnou práci a ty drobnosti, které dělat nechci, prostě dělat nebudu. Odložím je jako ostatně už mnohokrát, protože přivolat si další motivační krizi rozhodně nechci.

Někomu by se mohlo hodit: Motivace a stimulace pracovního jednání - to je ta moje semestrální práce.