Příliš hlučná samota
V mlčícím mezidobí jsem taky přečetl jeden krásný kus - hrabalovu Příliš hlučnou samotu. Je to takové nemlčící nic. Něco, o čem bych si chtěl nechat hlubší vzpomínku do budoucna, ale zároveň nevím, co přesně napsat.
Je to příběh o lidskosti, o osudu člověka, o složitosti bytí a o smrti. Je to emotivní slohová hříčka, neuchopitelné něco, které musíte upíjet po doušcích jako likér :-). Je to zvláštně plynoucí příběh, z jehož posledních stránek vám naběhne mráz po zádech.
Z knihy si snad odnesu základní myšlenku “svět není spravedlivý” a dovolil bych si také jednu malou parafrázi: “I přes své velké chtění jsem hluboce nevzdělán.” Kdož nečetli, nepochopí…
Kyž jsem ti psala, myslela jsem, že vypotíš něco hlubšího, ale to nevadí…..ráda bych se chytla té základní myšlenky, že svět není spravedlivý. Připadá mi trochu alibistická. Podle mě nejsou spravedliví lidé, kteří v tom světě žijí, ti, kteří si myslí, že si můžou vše dovolit za každou cenu, že oni jsou víc než ostatní. Tím se tě rozhodně nechci nijak dotknout, je to jen moje myšlenka, která doufám poslouží k nějaké zajímavé diskusi nebo třeba jen donutí někoho, více se zamyslet na tím, co je zde napsáno.
Příliš hlučná samota je příběh plný silných slov a vět. Příběh člověka, který celý život lisuje staré knihy, které jsou pro něj vším a ovlivňují jeho samotářský život stejně jako obrovské množství alkoholu. Příběh pracovníka, který celý život dělá totéž - barbarsky ničí krásné myšlenky. Příběh kohokoliv, komu chtějí vzít jedinou lásku a nedokáže to unést. Příběh každého z nás…
Nechci psát nic hlubšího, protože nemám hluboké období. Chci si jen zaznamenat dění posledních dní. Hluboké období nemám z jednoho prostého důvodu - mám co dělat a baví mě to. Do podivných úvah na tenkém ledě se pouštím jen v dobách, kdy nemám co pořádně dělat.
V tomhle byli přeborníci komunisti. Každý musel pracovat, aby neměl moc času vymýšlet kraviny. Měl málo peněz, aby neměl prostředky na dělání kravin. A pokud kraviny dělal, tak si s ním lehce poradili. Vytvoří se tím vlastně ideální společnost, jenže je to společnost demotivovaná a nespravedlivá.
A v této společnosti žije i hlavní hrdina Příliš hlučné samoty. I když sám mnohdy vzpomene na to, že svět možná až tak nespravedlivý není…
Svět, ve kterém žijeme, tvoří lidé a je tedy spravedlivý podle nich…
To jsem ten kruh hezky uzavřel
Víc ze mě nevymámíš, i když jsi se určitě hodně těšila na další dávku vidlácké duševní potravy, jenže lámat věci přes koleno nejde (což platí i pro tebe - tam, kde myšlenka není, ji prostě neuděláš)
Mě tohle stačí. Jen jsem měla dojem, že to, co jsi napsal není vše z té knížky. Já jsem ji nečetla….byl to jen pocit. Ta spravedlnost se mě dotkla, protože jsem zrovna v řešení školní nespravedlnosti, která je sice napravena, ale pocit zklamání a rozhořčení ze všeho, co se tu dělo, stále přetrvává.
Ja bych nerekla, ze se jedna o pribeh kazdeho z nas….Je jiz jina doba. Dej se odehrava v minulem rezimu.Kopretina
Je úplně jedno, z jakého je to režimu. Hlavní myšlenkou je podle mě strach ze ztráty jediného, co na světě hrdina měl rád. A to se děje za každého režimu…
Váš komentář
vidlak [zavináč] vidlak [tečka] cz | IP telefonie | Sipcon s.r.o. | Powered by Wordpress | RSS2